Článek 13

Fotografování

Ptáci v rákosí

Život v rákosinách okolo rybníků je vždy plný děje, proto mě vždy láká zamaskovat se a nehnutě pozorovat tyto krásné okamžiky. V posledních dnech se mým nejčastějším terčem objektivu stal rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), ten patří mezi jednoho z nejběžnějších. Rákosník proužkovaný náleží se svou velikosti 11,5 - 13 cm mezi středně velké zástupce čeledi. Má hnědý, tmavě pruhovaný hřbet, temeno a křídla, výrazný bílý nadočnicový proužek a světlé zbarvení na břiše. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná, mladí ptáci mají tmavé skvrnění na hrudi. Vyskytuje se zejména v rákosinách, na třtinových polích, v křovinách a kopřivových porostech. Jeho zpěv obsahuje velký počet štěbetavých a flétnovitých zvuků a často v něm imituje i hlasy jiných druhů ptáků. Podobně jako většina pěnicovitých ptáků je i rákosník proužkovaný převážně hmyzožravý, v menší míře však požírá i bobule. Většinou je monogamní. Hnízdo z trávy si staví dobře ukryté v nízké husté vegetaci a často jej zevnitř vystýlá pavučinami a zvířecí srstí. Během května až července do něj klade 3 - 5 hnědavých, 18 × 13 mm velkých vajec s drobným hustým skvrněním, na jejichž sezení, které trvá přibližně 14 dnů, se podílí pouze samice. O již vylíhlá mláďata, která v hnízdě zůstávají dalších 13 - 14 dnů, pečují oba rodiče.
Fotografování rákosníků je vcelku obtížné, nejenže neposedí na jednom místě, ale najít malou skulinku mezi rákosím, představuje opravdu velikou trpělivost. Na okamžik se v rákosí ještě mihnul sameček sýkořice vousaté (Panurus biarmicus). Odjíždím a jako vždy si v duchu říkám „jen jak bude chvilka, jsem tu zase zpět mezi vámi“.