Článek 13

Fotografování

Mezi poláky

Brzy ráno vstávám a balím si věci, abych co nejdříve mohl vyjet na rybník za dalším dobrodružstvím. Venku je hrozná mlha a představa, že bych se nejraději vrátil do vyhřáté postele, je veliká. Nakonec ale stejně vyhraje touha být tam, kde je mi nejlépe, v přírodě. U rybníka to už žije všelijakými zvuky. I přestože je ještě tma, jsou všude slyšet melodie rákosníků a cvrčil. V tichosti zalézám do krytu a vybaluji svoje fotografické nářadí. Jeden fotoaparát s delším sklem mám připraven na vodní hladinu a druhý si připravuji na ptáky v rákosí. Čekání na východ slunce, kterému se snad podaří vyhnat mlhu nad rybníkem, trávím poslechem zvuků kolem sebe. Lze zaslechnout chřástala vodního, potápku malou, lysku černou, husy velké a ze zpěvných ptáků cvrčilu zelenou, rákosníka proužkovaného a v dálce i rákosníka velkého, strnada rákosního a jako zvoneček občas cinkne sýkořice vousatá. Je to úžasná skladba melodií a zvuků. Jenže to už pomalu prokukuje sluníčko a již lze fotit námluvy poláků velkých. Neočekávaně připlouvá i lžičák pestrý, který mě tak překvapil nepřipraveného, že se mi ho bohužel nepovedlo dobře vyfotit. V dálce vodí jeden pár hus velkých své mladé. S báječné atmosféry mě vytrhne drnčící telefon a musím vyrazit pro zraněného puštíka. Loučení je pro mě vždy moc smutné a tak se v duchu utěšuji, že se brzy se vrátím tam, kde vždycky přijdu na jiné myšlenky…