Ještě pár fotek z minulého týdne.

 

Využil jsem ještě pár krásných slunečních dnů na focení z fotovoru a nahlédnul na volavky, jak stále snáší materiál na stavbu hnízd. Je až k nevíře, s jakou frekvencí zalétávají na hranu lesa, kde sbírají větve od malých větviček až po pořádné klacky. Sluníčko vychází a v zlatavém pozadí již ke mně připlouvají první poláci velcí. Jejich zvědavost se skamarádit s mým balabánem je veliká. Jenže nad hlavou mně přelétává něco velikého a pozornost obracím na přistávající husy velké. Po usednutí ihned zaplouvají do zátoky a nejsou vidět. Na chvilku pouštím hlas potápky malé. Ty na sebe nenechají dlouho čekat a štěbetavý hlas je slyšet všude kolem jako by se všechny jely podívat, co tu mají za vetřelce. Na chvilku mě ještě zaujala barevná kombinace větviček nad hladinou zabarvené do barev vstávajícího sluníčka a až s úžasem sleduji, jak krásná je ranní příroda probarvená zlatem. Když balím a jsem nucen odjet, ještě se mnou přiletěl rozloučit konipas luční. Tak snad někdy naviděnou…

 

9124 9124 9124 9124
9124 9124 9124 9124
9124 9124 9124 9124
9124 9124

 

© 2010, webmaster Petr Hůza | Aktualizováno: 30.04.2011