Článek 10

Fotografování

Podvečer mezi racky

Slunečné dny asi žádného fotografa nenechají v klidu a i já musím v podvečer vyrazit na rybník s fotovorem. I když více miluji spíše východ slunce, celý nedočkavý skládám svůj fotovor, jen abych byl co nejdříve před západem slunce uprostřed rybníka mezi jeho obyvateli. Zpočátku je hladina prázdná jen tu a tam se objeví dohadující se racci. A protože je po zimě všude spousta uhynulých ryb, mají hody. U jedné takové zakotvuji svůj vor a v tichosti vyčkávám na přílet prvního. K mému překvapení se zrovna jedná o racka bělohlavého (Larus cachinnans), je to jeden z druhů velkých bělohlavých racků. Původní hnízdiště leží v oblasti Černého a Kaspického moře, odkud se v druhé polovině dvacátého století rozšířil k severovýchodu do vnitrozemí Polska. V mimohnízdní době zaletuje až do západní a severní Evropy. Racek bělohlavý se živí přednostně rybami, zaletuje také na skládky odpadků.
Vraťme se ale k mému rackovi, který se zhurta pustil do uhynulé ryby. Po chvilce mačkání spouště mého fotoaparátu se racek nadechne a zplna otevřeného zobáku ze sebe loudí hluboké nosové tóny svého varovného pokřiku, neboť ve výšce se k němu slétají další racci. Jakoby se snažil svým hlasem odpudit ostatní. Tyto pronikavé hlasy velice dobře znám ze Severního moře, hned jsem se zasnil, zavzpomínal a přenesl se časem do nezapomenutelných chvilek z rybářských doků, kde tito racci loudí zbytky ryb. Jenže za chvilku odlétají a na rybu se pomalu slétávají racci chechtaví. V tu chvíli začala scéna jako v zápasnickém ringu. Hlasité dohady přešly v zápas pod širým nebem. To už ale sluníčko začíná pomalu zapadat za rákosí a je třeba pomýšlet na cestu zpátky. Loučím se s rudým západem slunce a děkuji přírodě, že jsem zase na chvilku mohl být s ní …